Nález - Právo na soudní a jinou právní ochranu

NÁLEZÚstavního souduze dne 25. 2. 1999Právo na soudní a jinou právní ochranusp. zn./č. j.:III. ÚS 467/98Související legislativa ČR:§ 43, § 104, § 226, § 248, § 249, § 250d zákona č. 99/1963 Sb.§ 5 zákona č. 40/1964 Sb.§ 31, § 35 zákona č. 436/1991 Sb.čl. 10, čl. 89 ústavního zákona č. 1/1993 Sb.čl. 36, čl. 38 usnesení č. 2/1993 Sb.§ 42, § 63, § 68, § 72, § 75, § 76, § 82 zákona č. 182/1993 Sb.Právní věta:Ústavní soud je si dobře vědom deficitu procesních řádů, pokud tyto neupravují procesní postup v řízením následujícím po kasačním nálezu Ústavního soudu, a z tohoto důvodu považuje za důležité zdůraznit, že závaznost právního názoru, obsaženého v odůvodnění kasačního nálezu Ústavního soudu, pro další soudní řízení v téže věci vyplývá nejenom z čl. 89 odst. 2 Ústavy, nýbrž i ze samotného pojmu kasace. Pakliže by tomu tak nebylo, kasační pravomoc vyšších soudů (v daném případě Ústavního soudu) by neměla rozumný smysl a musela by být nahrazena pravomocí apelační.Ústavní soud dále opakovaně zdůraznil princip spojení ochrany ústavnosti s minimalizací zásahů do pravomoci jiných orgánů, jinak řečeno, princip, dle něhož za účelem dosažení ochrany ústavnosti je Ústavním soudem nutné volit pouze taková kasační, resp. derogační (abrogační) opatření, jež v minimální míře zasahují do pravomoci jiných orgánů veřejné moci (viz nález sp. zn. III. ÚS 49/96). V dalším nálezu k uvedenému tématu (III. ÚS 253/96), jenž nota bene byl z důvodů jeho dopadu pro obecnou justici publikován i ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (sešit 7/1997), Ústavní soud zdůraznil rozsah svého přezkumu rozhodnutí obecných soudů (a dalších orgánů veřejné moci) pouze z hlediska jejich souladu s ústavními zákony a mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy, přičemž svůj postup doplnil o princip subsidiarity obsažený v § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dle kterého v situaci, kdy je nálezem, zrušujícím rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, vytvořen procesní prostor pro ochranu tohoto práva uvnitř soustavy obecných soudů, je posuzování zákonnosti rozhodnutí, která zrušenému rozhodnutí předcházela, a to v intencích právního názoru vyjádřeného v tomto nálezu, věcí obecného soudu a není důvodné jejich zrušení Ústavním soudem. Výjimkou může být zpravidla případ, když je protiústavnost založena již postupem, resp. rozhodnutím soudu, resp. orgánu veřejné správy prvního stupně.V případě kasace rozhodnutí správního soudu (resp. soudu vyšší instance) v řízení o ústavní stížnosti tudíž zamítnutí návrhu na zrušení jemu předcházejících správních rozhodnutí (resp. rozhodnutí soudů prvního stupně) nepředstavuje pro další řízení před obecnými soudy překážku rei iudicatae, je pouze vyjádřením rozdílu mezi ochranou ústavnosti a zákonnosti, principu minimalizace zásahu do pravomoci jiných orgánů ze strany Ústavního soudu a principu subsidiarity dle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Nález - Právo na soudní a jinou právní ochranu

Tento dokument je pouze pro uživatele s aktivním předplatným

Co získate s předplatným?