Nález - Zákonem stanovená trestnost jednání, trest

NÁLEZÚstavního souduze dne 21. 12. 1993Zákonem stanovená trestnost jednání, trestsp. zn./č. j.:Pl. ÚS 19/93Související legislativa ČR:§ 30 ústavního zákona č. 150/1948 Sb.ústava č. 100/1960 Sb.§ 31, § 67 zákona č. 140/1961 Sb.§ 10 zákona č. 141/1961 Sb.čl. 15, čl. 19, čl. 24, čl. 26 vyhlášky č. 120/1976 Sb.zákon č. 119/1990 Sb.§ 66 zákona č. 455/1991 Sb.zákon č. 480/1991 Sb.čl. 6, čl. 10, čl. 14 sdělení č. 209/1992 Sb.čl. 1, čl. 2, čl. 3, čl. 4, čl. 9, čl. 30, čl. 78, čl. 87, čl. 95 ústavního zákona č. 1/1993 Sb.čl. 1, čl. 15, čl. 39, čl. 40 usnesení č. 2/1993 Sb.ústavní zákon č. 4/1993 Sb.§ 7, § 9, § 54, § 64, § 66 zákona č. 182/1993 Sb.§ 1, § 2, § 5, § 6, § 8 zákona č. 198/1993 Sb.§ 1, § 34, § 35 zákona č. 40/2009 Sb.§ 112 zákona č. 250/2016 Sb.Publikováno ve Sbírce zákonů pod č. 14/1994 Sb.Právní věta:I. Ústava České republiky není založena na hodnotové neutralitě, není jen pouhým vymezením institucí a procesů, ale včleňuje do svého textu i určité regulativní ideje vyjadřující základní nedotknutelné hodnoty demokratické společnosti. Ústava akceptuje a respektuje princip legality jako součást celkové koncepce právního státu, neváže však pozitivní právo jen na formální legalitu, ale výklad a použití právních norem podřizuje jejich obsahově materiálnímu smyslu, podmiňuje právo respektováním základních konstitutivních hodnot demokratické společnosti a těmito hodnotami také užití právních norem měří. To znamená i při kontinuitě se "starým právem" hodnotovou diskontinuitu se "starým režimem". Toto pojetí ústavního státu odmítá formálněracionální legitimitu režimu a formální právní stát. Ať jsou zákony státu jakékoliv, ve státě, který se označuje za demokratický a proklamuje princip svrchovanosti lidu, nemůže být žádný jiný režim legitimní než režim demokratický.II. Nezbytnou součástí pojmu promlčení trestněprávního stíhání je vůle, snaha a ochota státu trestný čin stíhat. Bez tohoto předkladu nemůže být naplněn ani obsah pojmu promlčení, ani smysl tohoto právního institutu. Teprve dlouhodobé vzájemné působení pachatele, že může být potrestán, zakládá smysl promlčení. Pokud stát určité trestné činy a určité pachatele stíhat nechce, je promlčení zbytečné: v těchto případech běh promlčení lhůty ve skutečnosti neexistuje a promlčení samo o sobě je fiktivní.III. Otázka procesních předpokladů trestní stíhatelnosti vůbec, a tím spíše otázka promlčení, nepatří v České republice ani v jiných demokratických státech do oblasti těch základních práv a svobod principiální povahy, jež jsou součástí ústavního pořádku. Ústava ani Listina základních (a ne jiných) práv a svobod neřeší detailní otázky trestního práva, nýbrž stanoví nesporné a základní konstitutivní principy státu a práva vůbec. Listina v čl. 40 odst. 6 se zabývá tím, které trestné činy lze stíhat (totiž ty, jež byly vymezeny zákonem v době, kdy byl čin spáchán), a neupravuje otázku, jak dlouho lze tyto činy stíhat.
Tento dokument je pouze pro uživatele s aktivním předplatným

Pro získání předplatného kontaktujte klientské centrum

Co získate s předplatným?
  • Více než 60.000 dokumentů
  • Novinky a aktuality každý den
  • Dotazy a odpovědi z praxe
  • Uživatelské fórum
  • S naším kalendářem vám nic neunikne