Usnesení - Ochrana rodičovství a rodiny. Ochrana dětí a mladistvých

USNESENÍÚstavního souduze dne 13. 12. 2006Ochrana rodičovství a rodiny. Ochrana dětí a mladistvýchsp. zn./č. j.:III. ÚS 438/05Související legislativa ČR:§ 81, § 120, § 163, § 178, § 191a zákona č. 99/1963 Sb.čl. 8 sdělení č. 209/1992 Sb.čl. 32, čl. 36 usnesení č. 2/1993 Sb.§ 43 zákona č. 182/1993 Sb.§ 888 zákona č. 89/2012 Sb.Právní věta:Z pozitivního závazku státu na poli ústavní garance a ochrany rodičovství a rodiny, resp. rodinného a soukromého života (čl. 32 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) vyplývá, že soudy jsou povinny svěřenými procesními prostředky vytvářet předpoklady pro narovnání narušených vztahů mezi rodiči a dětmi, včetně prostředků donucení, může-li takové opatření vést ke sledovanému cíli a je-li přiměřené.Jediným kritériem pro vyslovení zákazu styku rodiče s dítětem je aktuální nezbytnost takového opatření a zájem dítěte, z něhož tato nezbytnost vyplývá. Rozhodnutí soudu o zákazu styku nelze pojímat jako konečné odklizení nepříjemného sporu. Intenzita zásahu do základního práva podle čl. 32 odst. 4 Listiny a čl. 8 odst. 1 Úmluvy, jakou představuje právě zákaz styku rodiče s dítětem, velí, aby soudy a státní orgány nečekaly pasivně, až dítě dosáhne formální zletilosti a předmět řízení odpadne, popř. až se samovolně či jinak změní poměry a jedna ze zúčastněných stran se na soud znovu obrátí s formálně procesním návrhem na úpravu styku. Zákaz styku rodiče s dítětem autoritativně vyslovený soudem, zejména nezneužil-li rodič své rodičovské zodpovědnosti, je opatřením časově omezeným. Orgány sociálně právní ochrany a soudy, každý ve své působnosti, proto musí aktivně zkoumat, zda důvody tohoto opatření trvají, jinými slovy, zda se toto opatření postupem času a změnou okolností nestalo nepřiměřeným.Podle § 163 odst. 3 občanského soudního řádu má rodič (stěžovatel) právo kdykoli podat návrh na zahájení nového řízení o úpravě styku se svým dítětem, změní-li se poměry. Může tak kdykoli svým návrhem zahájit nalézací řízení, v němž má k dispozici celou plejádu procesních prostředků na ochranu svých práv; nalézací soud pak bude moci zhodnotit aktuální situaci, na rozdíl od Ústavního soudu, který se na základě ústavní stížnosti zabývá soudním rozhodnutím vydaným v určitém okamžiku v čase minulém, ex post, bez možnosti přihlédnout k následnému vývoji situace, nadto se může zabývat pouze okolnostmi ústavněprávní relevance.
Tento dokument je pouze pro uživatele s aktivním předplatným

Pro získání předplatného kontaktujte klientské centrum

Co získate s předplatným?
  • Více než 60.000 dokumentů
  • Novinky a aktuality každý den
  • Dotazy a odpovědi z praxe
  • Uživatelské fórum
  • S naším kalendářem vám nic neunikne