Nález - Svoboda myšlení a svědomí. Svoboda projevu náboženství nebo víry. Správa církevních a náboženských záležitostí

NÁLEZÚstavního souduze dne 18. 6. 2003Svoboda myšlení a svědomí. Svoboda projevu náboženství nebo víry. Správa církevních a náboženských záležitostísp. zn./č. j.:I. ÚS 146/03Související legislativa ČR:§ 14 zákona č. 71/1967 Sb.§ 5, § 19 zákona č. 308/1991 Sb.čl. 1, čl. 87 ústavního zákona č. 1/1993 Sb.čl. 2, čl. 15, čl. 16 usnesení č. 2/1993 Sb.§ 43, § 62, § 72, § 75, § 82 zákona č. 182/1993 Sb.§ 6, § 10, § 16 zákona č. 3/2002 Sb.zákon č. 150/2002 Sb.nález č. 4/2003 Sb.Právní věta:Ústavní soud již v řadě svých dřívějších judikátů opakovaně vyslovil právní názor, že preferuje princip materiálního právního státu a že objektivní kategorii ústavnosti nekoresponduje přílišný formalismus ze strany orgánů veřejné moci při výkonu jejich kompetencí.Ústavní soud odkazuje na nález č. 4/2003 Sb., kterým - mimo jiné - zrušil ustanovení § 6 odst. 2 zákona č. 3/2002 Sb. Toto ustanovení dávalo církvím a náboženským společnostem právo navrhnout k evidenci církevní právnickou osobu "založenou v církvi a náboženské společnosti podle jejích vnitřních předpisů za účelem organizace, vyznávání a šíření náboženské víry jako právnickou osobu podle tohoto zákona". Důvodem tohoto rozhodnutí byl zejména právní názor Ústavního soudu, že citované ustanovení je "ve zjevném rozporu se samotným cílem a smyslem církví a náboženských společností a svědčí o jejich zásadním nepochopení, neboť jejich aktivity se přirozeně neredukují toliko na citovanou prezentaci náboženské víry, nýbrž svojí činností navenek, překračující omezení na pouhý výkon náboženství, vyzařují do celé společnosti a představují tak i nezbytný předpoklad fungování občanské společnosti. Toto omezení zjevně odporuje článku 16 odst. 2 Listiny, neboť tento článek garantuje právo církví a náboženských společností zřizovat řeholní a jiné církevní instituce nezávisle na státních orgánech, zatímco citované ustanovení § 6 odst. 2 podmiňuje právní vznik církevních právnických osob evidencí, prováděnou ministerstvem." Ústavní soud dále k otázce evidence církevních právnických osob judikoval, že z hlediska právně teoretického by tedy pro vznik církevních právnických osob měl být stanoven podstatně "volnější režim" než pro jiné právnické osoby, které zná české právo. Evidence totiž svojí podstatou (na rozdíl od zmíněné registrace) nepředstavuje konstitutivní, nýbrž toliko deklaratorní právní akt. Proto také může být k evidenci navrhována již "založená instituce" a účinky evidence se zásadně datují zpětně, tzn. již ke dni založení církevní právnické osoby registrovanou církví nebo náboženskou společností a nikoliv až ke dni evidence". Ústavní soud dále konstatoval, že z faktického a aplikačního hlediska - i s ohledem na protiústavní ustanovení § 6 odst. 2 zákona č. 3/2002 Sb. - neexistoval výraznější rozdíl mezi evidencí a registrací a že zákon de facto vyžadoval zastřenou registraci církevních právnických osob. Ústavní soud rovněž judikoval, že ke zpochybnění samotného principu evidence zmiňovaných subjektů sice neshledal přesvědčivé důvody, leč dovodil, že evidence má být prováděna v jejím skutečném smyslu (viz výše), který spočívá v informační funkci a ve funkci ochrany práv třetích osob.Ústavní soud v citovaném nálezu konstatoval, že stávající úpravu obsaženou v citovaném zákoně je nutno ústavně konformně interpretovat tak, že "nepodmiňuje právní vznik a zánik církevních právnických osob konstitutivním právním aktem státního orgánu, nýbrž že jejich evidence má toliko deklaratorní povahu a je případná zejména z hlediska naplnění informační funkce a funkce ochrany práv třetích osob".Aktivity církví a náboženských společností - a tedy i jimi zřizovaných církevních právnických osob - se nemohou redukovat toliko na oblasti náboženské víry mezi ně patří i aktivity orientované navenek, typicky např. činnosti humanitární, charitativní, vzdělávací apod. Provozování zdravotnických zařízení je přitom zcela jednoznačně v souladu s posláním církví a náboženských společností. Stát jim proto v těchto aktivitách nesmí bránit, což učinil právě tím, že v této souzené věci neprovedl evidenci prvního stěžovatele. Napadený zásah tak zjevně dosahuje protiústavní dimenze, neboť porušuje čl. 15 a čl. 16 Listiny.
Tento dokument je pouze pro uživatele s aktivním předplatným

Pro získání předplatného kontaktujte klientské centrum

Co získate s předplatným?
  • Více než 60.000 dokumentů
  • Novinky a aktuality každý den
  • Dotazy a odpovědi z praxe
  • Uživatelské fórum
  • S naším kalendářem vám nic neunikne