Nález - Právo na soudní a jinou právní ochranu

NÁLEZÚstavního souduze dne 20. 2. 2002Právo na soudní a jinou právní ochranusp. zn./č. j.:II. ÚS 213/2000Související legislativa ČR:§ 155, § 257 zákona č. 140/1961 Sb.§ 2, § 125, § 202, § 211, § 228, § 259, § 314e, § 314g odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb.§ 28, § 164 zákona č. 99/1963 Sb.čl. 6 sdělení č. 209/1992 Sb.čl. 81, čl. 83, čl. 90, čl. 96 ústavního zákona č. 1/1993 Sb.čl. 36, čl. 38 usnesení č. 2/1993 Sb.§ 32, § 63, § 82 zákona č. 182/1993 Sb.§ 6, § 9, § 36, § 38, § 81, § 83, § 90 nálezu č. 216/1999 Sb.Právní věta:Dle ustanovení § 314g odst. 2, věta prvá, tr. ř., byl-li podán proti trestnímu příkazu oprávněnou osobou ve lhůtě odpor, trestní příkaz se tím ruší a samosoudce nařídí ve věci hlavní líčení; při projednání věci v hlavním líčení není samosoudce vázán právní kvalifikací ani druhem a výměrou trestu obsaženými v trestním příkazu. Zásada zákazu reformationis in peius zde tedy obecně neplatí. Uložení přísnějšího trestu ovšem nemůže být založeno na libovůli soudu, ale musí odpovídat zjištěným skutečnostem. Při stanovení výše trestu tedy obecný soud vycházel ze skutečností, jež mu musely být známy již v okamžiku rozhodnutí věci trestním příkazem, jímž rozhodl o trestu odnětí svobody v délce šesti měsíců. Stěžovatel přesto byl po provedeném hlavním líčení odsouzen k trestu odnětí svobody v délce dvaceti měsíců. Ústavní soud se proto domnívá, že těmž skutečnostem odůvodňujícím uložení přísnějšího trestu byla obecným soudem v různých fázích trestního řízení přikládána bez rozumného vysvětlení rozdílná váha, a to v neprospěch obžalovaného.Vzhledem k tomu, že obžalovaný je ústřední postavou celého trestního stíhání, jsou podmínky pro možnost konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti zvlášť vymezeny. Hlavní líčení se má konat zásadně v jeho přítomnosti, neboť jako procesní strana má důležitá práva, která lze v plném rozsahu uplatnit právě při něm. Z uvedeného pravidla je proto možné vybočit jen zcela výjimečně. Z nařízeného hlavního líčení, v němž se soud prvního stupně rozhodl jednat v nepřítomnosti stěžovatele, se omluvila pouze právní zástupkyně stěžovatele, kdežto stěžovatel za daných okolností pouze trval na svém právu na pomoc obhájce vyplývajícím z čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť se nehodlal hlavního líčení účastnit bez přítomnosti svého obhájce. Postup soudu prvního stupně, který rozhodoval v nepřítomnosti stěžovatele, přestože ten sám překážku účasti na hlavním líčení nezpůsobil, a svou nepřítomnost zdůvodnil potřebou přítomnosti obhájce na hlavním líčení, vyvolává u Ústavního soudu vážné pochybnosti o jeho souladu se standardy trestního řízení zaručenými Úmluvou.

Nález - Právo na soudní a jinou právní ochranu

Tento dokument je pouze pro uživatele s aktivním předplatným

Co získate s předplatným?