NÁLEZÚstavního souduze dne 26. 5. 2014Rozumová a emocionální vyspělost dítěte. Střídavá péče. Priorita střídavé péče před ostatními modely péče odděleně žijících rodičů o jejich děti. Zjišťování názoru nezletilého dítěte na péči rodičů o jeho osobusp. zn./č. j.:I. ÚS 2482/13-1Související legislativa ČR:§ 26, § 27, § 28 zákona č. 94/1963 Sb.§ 100 zákona č. 99/1963 Sb.čl. 3 sdělení č. 104/1991 Sb.čl. 6, čl. 8, čl. 14 sdělení č. 209/1992 Sb.čl. 3, čl. 10, čl. 32, čl. 36, čl. 38 usnesení č. 2/1993 Sb.§ 867, § 889, § 891, § 907 zákona č. 89/2012 Sb.Publikováno v Sborník komentované judikatury (ročník 2014)Judikát byl komentován: Havlíček Karel, JUDr.Judikát byl komentován: Jirsa Jaromír, JUDr.Právní věta:Mezi relevantní kritéria při svěřování dítěte do péče po rozchodu rodičů patří zejména (1) existence pokrevního pouta mezi dítětem a o jeho svěření do péče usilující osobou; (2) míra zachování identity dítěte a jeho rodinných vazeb v případě jeho svěření do péče té které osoby; (3) schopnost osoby usilující o svěření dítěte do péče zajistit jeho vývoj a fyzické, vzdělávací, emocionální, materiální a jiné potřeby; a (4) přání dítěte. Pokud oba rodiče projevují o svěření dítěte do své péče upřímný zájem a zároveň oba rodiče naplňují relevantní kritéria ve stejné míře, je obvykle v nejlepším zájmu dítěte, aby bylo v péči obou rodičů.Ústavní soudZa situace, kdy se oba rodiče o své děti aktivně zajímají, jsou stejnou měrou schopni a ochotni pečovat o jejich zdraví a tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj a kdy děti mají k oběma rodičům stejně hluboký citový vztah, nelze střídavou výchovu vyloučit jen na základě hodnocení vztahů mezi rodiči. Obecné soudy tudíž musí při svém rozhodování o péči rodičů, kteří se rozvádějí nebo ukončili společné soužití, vycházet z premisy, že zájmem dítěte je, aby bylo především v péči obou rodičů.JUDr. Jaromír JirsaObčanský zákoník stanoví v § 867 odst. 2, in fine, že "o dítěti starším dvanácti let se má za to, že je schopno informaci přijmout, vytvořit si vlastní názor a tento sdělit". Dosažení 12 let Ústavní soud nicméně považuje za nejzazší možnou hranici a konstatuje, že dostatečnou rozumovou a emocionální vyspělost, kdy je už dítě schopné uceleně prezentovat bez větší újmy svůj názor před soudem, je nutné posuzovat případ od případu (nelze například vyloučit, že i devítileté dítě bude natolik rozumově a emocionálně vyspělé na to, aby bylo vyslechnuto přímo před soudem), přičemž většina děti je schopna se vyjádřit ke svému budoucímu výchovnému uspořádání již po dosažení věku 10 let. Po dosažení této věkové hranice je nezbytné, nebrání-li tomu zvlášť významné okolnosti, zjistit přání dítěte přímo před soudem. U dětí mladšího věku zpravidla postačí zjistit jeho názor prostřednictvím orgánu sociálně-právní ochrany dětí, znaleckého posudku či prostřednictvím opatrovníka; i v těchto případech ale platí, že znalecký posudek ani stanovisko orgánu sociálně-právní ochrany dětí není víc než zákon, a obecné soudy musí při posuzování názoru dítěte provést samostatnou právní úvahu, která bere v potaz všechny relevantní okolnosti (§ 907 odst. 2 a 3 obč. zák.).Havlíček Brain Team
Tento dokument je pouze pro uživatele s aktivním předplatným
Pro získání předplatného kontaktujte klientské centrum
Co získate s předplatným?
- Více než 60.000 dokumentů
- Novinky a aktuality každý den
- Dotazy a odpovědi z praxe
- Uživatelské fórum
- S naším kalendářem vám nic neunikne