ROZSUDEKVrchního soudu v Prazeze dne 21. 4. 2015Nekalá soutěž. Generální klauzule nekalé soutěže. Dobré mravy hospodářské soutěžesp. zn./č. j.:3 Cmo 340/2014-86Související legislativa ČR:§ 44 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb.§ 2976 zákona č. 89/2012 Sb.Publikováno v Sborník komentované judikatury (ročník 2015)Judikát byl komentován: Jirsa Jaromír, JUDr.Právní věta:Zákon pojem dobrých mravů soutěže nedefinuje - dobré mravy netvoří uzavřený normativní systém a jsou spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací i jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušného a poctivého jednání. Rozpor jednání s dobrými mravy je třeba posuzovat v každém případě individuálně s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem jednání účastníků v příslušném období a jejich tehdejšímu postavení; nemravné je jednání, které se nachází za hranicí přípustné agresivity při soutěžení na trhu a které je ve vztahu k ostatním soutěžitelům zákeřné, podvodné, parazitující, nebo ve vztahu k zákazníkům klamavé.JUDr. Jaromír Jirsa
Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Macka a soudců JUDr. Yvony Svobodové a Mgr. Jiřího Čurdy ve věci žalobce: Z. H., zastoupeného advokátem, proti žalovanému: Auto S.V.A. spol. s r.o., zastoupenému advokátem, o zdržení se nekalosoutěžního jednání, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. července 2014 č. j. 32 Cm 86/2012- 64, takto:
Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje, a to v tom správném znění, v němž se slova "a) žalobce" a "b) žalobce" nahrazují slovy "a) žalovaný" a "b) žalovaný", ve výroku II. se mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení 6.534 Kč k rukám advokáta JUDr. Jana Lukeše, Ph.D., do tří dnů od právní moci rozsudku.
Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení 2.178 Kč k rukám advokáta JUDr. Jana Lukeše, Ph.D., do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou by a) byla žalovanému uložena povinnost do 3 dnů od právní moci rozsudku uveřejnit na internetových stránkách www.autosva.cz čitelně písmem o velikosti nejméně 36 bodů text tohoto znění: "Auto S. V. A. spol. s r.o. se omlouvá panu Z. H. za to, že uvádělo vůz Tatra T700-II mezi svými referencemi jako vozidlo, které Auto S. V. A. spol. s r.o. renovovalo, ačkoli to nebyla pravda. Renovaci tohoto vozu provedl pan Z. H. LPGkvalitne.cz a DK Trafic spol. s r.o.", který se zobrazí ihned po zadání této adresy do internetového prohlížeče, aniž by byl uživatel automaticky přesměrován na jiný obsah, přičemž tato omluva se bude zobrazovat nepřetržitě po dobu 60 dnů ode dne prvního zveřejnění, b) byla žalovanému uložena povinnost doručit do 3 dnů od právní moci rozsudku žalobci podepsaný dopis s uvedením data a místa odeslání a s tímto zněním: "Vážený pane H., společnost Auto S.V.A. spol. s r.o. se Vám omlouvá za to, že uváděla vůz Tatra T700-II mezi svými referencemi jako vozidlo, které renovovala, ačkoli to nebyla pravda. Uznáváme, že renovaci tohoto vozu jste provedl Vy a servis DK Trafic spol. s r.o." (výrok I.) a o nákladech řízení rozhodl tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na jejich náhradu 10.164 Kč k rukám zástupce žalovaného JUDr. Jana Lukeše, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně zprvu vyšel z tvrzení žaloby (resp. původně vzájemného návrhu ze dne 2. 7. 2012 ve věci, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Cm 7/2012), jíž se žalobce domáhal, aby žalovanému byly uloženy povinnosti uvedené ve výroku I. rozsudku. Žalobce tvrdil, že se nejprve věnoval renovacím starých vozů na "fanouškovské" bázi a od listopadu 2011 v oboru údržby motorových vozidel podniká. Uvedl, že od roku 2008 je vlastníkem vozu Tatra T700-II, jenž si zrenovoval. Tvrdil dále, že žalovaný se rovněž věnuje renovaci starých vozů a na svých stránkách www.autosva.cz uvádí pod záložkou opravy a renovace vozidel i příklady své práce. Mezi zde prezentovanými vozy žalovaný, i přes nesouhlas žalobce, umístil nejméně od roku 2008 i vůz Tatra T700-II, náležející žalobci, a to i přesto, že jej nikdy nerenovoval. Žalobce má za to, že výše popsané jednání žalovaného naplňuje všechny znaky nekalosoutěžního jednání dle ust. § 44 odst. 1 obchodního zákoníku a zároveň i zvláštní skutkové podstaty nekalé soutěže dle ust. § 45 obchodního zákoníku (klamavá reklama) a § 48 obchodního zákoníku (parazitování na pověsti podniku, výrobků či služeb jiného soutěžitele).
Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Na svoji obranu tvrdil, že na svých internetových stránkách v záložce "Opravy a renovace vozidel" žalobcovo vozidlo Tatra T700-II uvedl proto, že ho několikrát opravoval. Zdůraznil, že nikdy netvrdil, že by žalobcovo vozidlo renovoval a na svých internetových stránkách uvádí pouze pravdivé informace. Z výše uvedených důvodů má žalovaný za to, že žalobou mu vytýkané jednání nemůže být považováno za nekalosoutěžní jednání, neboť prezentuje pouze výkony, které skutečně sám provedl. Nemohlo proto dle žalovaného dojít k naplnění zákonných znaků generální klauzule, ani žádné zvláštní skutkové podstaty nekalé soutěže. Upozornil dále na skutečnost, že žalobce si svůj vůz renovoval sám pro sebe a nemůže se tedy jednat o výkon v hospodářské soutěži, na němž by mohl žalovaný parazitovat.
Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku dále po citaci zákonného ustanovení § 44 odst. 1 obchodního zákoníku konstatoval, že jednání žalovaného nelze kvalifikovat jako jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže a zásah do práv žalobce. Uvedl, že považuje za nesporné, že účastníci řízení jsou soutěžiteli na relevantním trhu. Nesporným mezi účastníky řízení bylo i to, že žalovaný na svých internetových stránkách v záložce "Opravy a renovace vozidel" uváděl i fotografii žalobcova vozidla, tj. Tatra T 700-II, SPZ AAA 11-11. Dle soudu prvního stupně žalovaný předloženými listinnými důkazy prokázal, že žalobcovo vozidlo opakovaně opravoval, a proto oprávněně fotografii žalobcova vozidla prezentoval na svých internetových stránkách, pod záložkou opravy a renovace vozidel, jako svoji práci. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí dále konstatoval, že žalobce nepoučoval dle ust. § 118a o.s.ř. o tom, že neunesl důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že jsou kumulativně naplněny všechny znaky generální klauzule, jelikož z provedeného dokazování dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že jednání žalovaného je v rozporu s dobrými mravy soutěže. Z uvedených důvodů žalobu pro neprokázání rozporu jednání žalovaného s dobrými mravy soutěže, a tedy podmínek generální klauzule nekalé soutěže dle § 44 odst. 1 obchodního zákoníku, v celém rozsahu zamítl. Výrok o nákladech řízení pak odůvodnil odkazem na úpravu obsaženou v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalovanému přiznal náhradu účelně jím vynaložených nákladů řízení, jež tam rozvedl, v plné výši.
Svým včasným odvoláním napadl žalobce shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu, a to z odvolacích důvodů dle § 205 odst. 2 písm. b/, c/, d/ e/ a g/ o.s.ř. Napadený rozsudek soudu prvního stupně považuje za nedostatečně odůvodněný, nesrozumitelný a mající takové vady, které ho činí nepřezkoumatelným. Dle žalobce soud prvního stupně nesprávně dospěl k závěru, že jednání žalovaného nenaplnilo znaky generální klauzule nekalé soutěže. Pokud soud prvního stupně dospěl na základě provedeného dokazování ke skutkovému zjištění, že žalovaný vozidlo žalobce opakovaně opravoval a oprávněně tak prezentoval fotografii tohoto vozu na svých internetových stránkách pod záložkou "opravy a renovace vozidel", pak je takto zjištěný skutkový stav nesprávný. Soud prvního stupně dle žalobce v této souvislosti přehlédl žalobcem předložený důkaz - exekutorský zápis o stavu věci - z něhož je zjevné, že žalovaný uváděl vozidlo žalobce mezi příklady renovací historických vozidel, a to pod záložkou "Renovace historických vozidel", a tedy nikoliv pod záložkou "opravy a renovace vozidel". Zdůraznil, že renovace a oprava jsou technické termíny, mající každý jiný význam a cílová veřejnost tyto termíny dobře rozlišuje. Namítl dále, že žalovaným předložené listinné důkazy (faktury) dokládají spíše běžný servis (drobné opravy) a jednu větší opravu zadní části vozu. Uvedl dále, že zákazníci v oboru renovací a prodeje historických vozidel tvoří relativně malou skupinu osob, kteří pečlivě sledují kvalitu práce v tomto oboru. Proto má žalobou označené jednání značné dopady i do majetkové sféry soutěžitelů na tomto trhu. Jednání žalovaného je dle žalobce nepochybně jednání nekalým, způsobilým přivodit žalobci i spotřebitelům újmu. Ze všech výše uvedených důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření k podanému odvolání uvedl, že napadený rozsudek soudu prvního stupně považuje za zcela správný a podané odvolání za nedůvodné. Zdůraznil, že žalobce neunesl své břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ohledně rozhodné skutečnosti, že jednání žalovaného naplnilo všechny zákonné znaky nekalosoutěžního jednání s tím, že jím v řízení před soudem prvního stupně předloženými důkazy bylo prokázáno, že žalobcovo vozidlo v letech 2004 a 2005 průběžně několikrát opravoval včetně rozsáhlejších oprav. Nikdy tak na svých internetových stránkách v rámci referencí neuváděl nepravdivé údaje. Upozornil také na skutečnost, že fotografie žalobcova vozidla vznikla dříve, než se žalobce vůbec stal soutěžitelem vůči žalovanému. Uzavřel, že fotografií žalobcova vozidla na svých internetových stránkách prezentuje pouze své výkony v podobě opravárenských a dílenských prací, což není v rozporu s dobrými mravy soutěže. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek v celém rozsahu jako věcně správný potvrdil.
V replice k vyjádření žalovaného žalobce zdůraznil, že podstatou sporu je jednání žalovaného spočívající v uvádění informace na webových stránkách o tom, že žalobcovo vozidlo renovoval. Zopakoval a rozvinul argumentaci k závěru, že slovo renovace není synonymem slova oprava. Dle žalobce soud prvního stupně i žalovaný opomíjí skutečnost, prokázanou žalobcem předloženým exekutorským zápisem, že dříve žalovaný tvrdil, že žalobcovo vozidlo renovoval. Zpochybnil dále pravost žalovaným předložených listinných důkazů a jejich obsahu.
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal podle § 212 a násl. občanského soudního řádu - zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen "o.s.ř." - s postupem dle § 214 odst. 3 o.s.ř., rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.
Podle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně ve svém rozhodnutí učiněná skutková zjištění správně zhodnotil jak po stránce skutkové, tak i právní, tato zjištění i odvolací soud pro své rozhodnutí převzal a plně z nich vycházel a lze uvést, že se ztotožnil i s výsledným jejich právním hodnocením, především v tom směru, že v řízení prokázané jednání žalovaného nenaplňuje podmínky jednání nekalé soutěže a žalobě z tohoto důvodu nelze vyhovět. Jak uvedeno, žalobní nárok byl tvrzen jako nárok z nekalé soutěže podle § 53 obchodního zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen "ObchZ").
Předmětem řízení je žalobcem uplatněný nárok na a/ uložení povinnosti žalovanému do 3 dnů od právní moci rozsudku uveřejnit na internetových stránkách www.autosva.cz čitelně písmem o velikosti nejméně 36 bodů text tohoto znění: "Auto S. V. A. spol. s r.o. se omlouvá panu Z. H. za to, že uvádělo vůz Tatra T700-II mezi svými referencemi jako vozidlo, které Auto S. V. A. spol. s r.o. renovovalo, ačkoli to nebyla pravda. Renovaci tohoto vozu provedl pan Z. H. LPGkvalitne.cz a DK Trafic spol. s r.o.", který se zobrazí ihned po zadání této adresy do internetového prohlížeče, aniž by byl uživatel automaticky přesměrován na jiný obsah, přičemž tato omluva se bude zobrazovat nepřetržitě po dobu 60 dnů ode dne prvního zveřejnění, b) uložení povinnosti žalovanému doručit do 3 dnů od právní moci rozsudku žalobci podepsaný dopis s uvedením data a místa odeslání a s tímto zněním: "Vážený pane H., společnost Auto S. V. A. spol. s r.o. se Vám omlouvá za to, že uváděla vůz Tatra T700-II mezi svými referencemi jako vozidlo, které renovovala, ačkoli to nebyla pravda. Uznáváme, že renovaci tohoto vozu jste provedl Vy a servis DK Trafic spol. s r.o." Závadné jednání, z něhož žalobce nárok dovozuje, v žalobě vylíčil tak, že žalovaný na svých stránkách www.autosva.cz pod záložkou opravy a renovace vozidel uvedl i vůz Tatra T700-II náležející žalobci, a to i přesto, že jej nikdy nerenovoval. Žalovaný žalobní nárok odmítl s odůvodněním, že žalobcovo vozidlo několikrát opravoval a pokud je uvedeno na jeho webových stránkách jako příklad jeho práce, nemůže se jednat o jednání, které by bylo v rozporu s dobrými mravy soutěže.
V řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že žalobce je vlastníkem vozidla Tatra T 700-II, SPZ AAA 11-11. Rovněž bylo v řízení před soudem prvního stupně prokázáno, že žalovaný na svých webových stránkách www.autosva.cz, pod záložkou "renovace historických vozidel", prezentoval i fotografii žalobcova vozidla s označením Tatra 700 "Konečná podoba". Z listinných důkazů označených jako faktura č. 02012006 ze dne 2. 1. 2006, faktura č. 04082004 ze dne 4. 8. 2004, faktura č. 06062055 ze dne 6. 6. 2005, faktura č. 07062005 ze dne 7. 6. 2005, faktura č. 09122004 ze dne 9. 2. 2004, faktura č. 22082005 ze dne 22. 8. 2005, faktura č. 28022005 ze dne 28. 2. 2005 měl soud prvního stupně za prokázané, že žalovaný předmětné vozidlo průběžně několikrát opravoval, s tím, že některé opravy byly rozsáhlejšího rázu a zahrnovaly i klempířské práce a pasování nových dílů a jejich úpravy, jakož i výrobu chybějících částí.
Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že nepřistoupil k poučení žalobce dle § 118a o.s.ř. ohledně neunesení důkazního břemene o kumulativním naplnění všech znaků generální klauzule nekalé soutěže, neboť na základě prokázaného skutkového stavu dospěl k závěru, že jednání žalovaného nelze kvalifikovat jako jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže a jako zásah do práv žalobce.
Z hlediska posouzení jednání žalovaného z titulu ochrany proti jednání nekalé soutěže (přičemž nekalou soutěží dle § 44 odst. 1 ObchZ je jednání v hospodářské soutěži, které je v rozporu s dobrými mravy a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům) má odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně za to, že je splněna první z podmínek stanovených v generální klauzuli - existence soutěžního vztahu žalobce a žalovaného, neboť zveřejnění podoby předmětného vozidla k prezentaci výsledků podnikání bylo nepochybně vedeno soutěžním záměrem. Pro úvahu, zda jednání konkrétního subjektu je jednáním v hospodářské soutěži, není až tak rozhodné, zda jde o subjekt, jenž má zapsán v určitém rozsahu shodný předmět podnikání jako dotčená osoba (či zcela odlišný), ale ani to, zda vůbec jde o podnikatele, podstatné je, v souvislosti s jakou činností tvrdí žalobce nekalou soutěž - zda šlo v konkrétním případě o jednání soutěžitele, tedy, zda bylo motivováno soutěžním záměrem (srov. k tomu shodně např. Právní rádce č. 8, ročník 1996, Hajn, P.: Generální klauzule proti nekalé soutěži a její funkce, str. 9- 11, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. 29 Odo 106/2001, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2003, pod číslem 203, též jako R 49/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Pokud jde o naplnění podmínky rozporu jednání s dobrými mravy soutěže, pak je třeba připomenout, že zákon pojem dobrých mravů nedefinuje a s ohledem na dosud publikovanou judikaturu lze dovodit, že dobré mravy netvoří uzavřený normativní systém a jsou spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušného a poctivého jednání. Rozpor jednání s dobrými mravy je třeba posuzovat v každém případě individuálně s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem jednání účastníků v příslušném období a jejich tehdejšímu postavení (tak usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Odo 1230/2005 z 14. 3. 2006), k vymezení pojmu jako jednání, které se nachází za hranicí přípustné agresivity při soutěžení na trhu a které je ve vztahu k ostatním soutěžitelům zákeřné, podvodné i parazitující, nebo ve vztahu k zákazníkům klamavé, dále srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2011, sp. zn. 23 Cdo 5184/2009, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 23 Cdo 3338/2012. Rozlišení mezi jednáním běžným a v hospodářské soutěži přípustným oproti jednání nekalosoutěžnímu spočívá právě v posouzení splnění podmínky rozporu s dobrými mravy soutěže.
Žalobce v žalobě za závadné jednání žalovaného označil jednání žalovaného spočívající v umístění fotografie vozidla žalobce na webových stránkách www.autosva.cz pod záložkou opravy a renovace vozidel, a to i přesto, že jej nikdy nerenovoval. V řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že žalovaný na webových stránkách www.autosva.cz pod záložkou "renovace historických vozidel" uváděl i žalobcovo vozidlo.
Ve shodě se soudem prvního stupně má i odvolací soud za to, že jednání žalovaného, spočívající v umístění fotografie žalobcova vozidla na webové stránky www.autosva.cz pod záložkou "renovace historických vozidel", nelze považovat za jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže. Není podle názoru odvolacího soudu až tak jednoznačné (jak tvrdí žalobce), kdy lze hovořit již o "renovaci" a kdy ještě stále o "opravě". Odvolací soud v tomto směru vzal v úvahu počet a zejména rozsah některých prací žalovaného, jež v minulosti realizoval na předmětném vozidle, a vzhledem k celkové spornosti předmětných pojmů i z hlediska průměrného spotřebitele a návštěvníka stránek žalovaného se přiklonil k závěru, že jednání žalovaného zde není v rozporu se skutečností, jestliže vozidlo opravoval, včetně realizace rozsáhlých oprav spočívajících v klempířských pracích, pasování nových dílů a jejich úpravě, včetně výroby chybějících částí, a že nelze žalobou označené jednání považovat za jednání nedovolené a spatřovat v něm tvrzené porušení dobrých mravů soutěže. Lze tak ve shodě se soudem prvního stupně shrnout, že uvedené jednání žalovaného nelze považovat za jednání protiprávní, pokud uveřejnil na svých webových stránkách fotografii předmětného automobilu žalobce, který opakovaně opravoval, a tedy ani jako jednání rozporné s dobrými mravy soutěže.
Shodně se soudem prvního stupně tedy i odvolací soud dospěl k závěru, že v prokázaném jednání žalovaného není dána další ze základních podmínek pro to, aby jednání žalovaného mohlo být posouzeno jako jednání nekalé soutěže dle ust. § 44 odst. 1 ObchZ, a to konkrétně jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže. Pro jednání nekalé soutěže je však třeba splnění všech tří podmínek, jak shora plynou z vymezení generální klauzule, a pokud je uplatněn žalobou nárok podle § 53 ObchZ z porušení zákazu nekalé soutěže, nelze takové žalobě vyhovět (srovnej rozsudek NS ČR sp. zn. 23 Cdo 4285/2010 ze dne 26. 3. 2013). Pokud soud prvního stupně proto žalobu zamítl, pak nepochybil a odvolací soud jeho rozhodnutí podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil. Přistoupil pouze dle ust. § 211 a § 164 o.s.ř. k opravě zřejmé nesprávnosti ve výroku I. spočívající v záměně slov "žalobce" a "žalovaný".
Pro úplnost je třeba doplnit, že pokud soud prvního stupně neposkytl žalobci poučení dle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. o neprokázání kumulativního naplnění zákonných podmínek generální klauzule s ohledem na skutečnost, že dospěl k závěru, že prokázané jednání žalovaného není v rozporu s dobrými mravy soutěže, pak postupoval dle odvolacího soudu správně - podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2003, č. j. 21 Cdo 121/2003-107; příp. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2335/2005) "poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o.s.ř. slouží tomu, aby účastníci tvrdili rozhodné skutečnosti (povinnost tvrzení) a aby ke svým tvrzením označili důkazy (povinnost důkazní). Jestliže však žaloba byla zamítnuta nikoli proto, že by účastníci neunesli důkazní břemeno, ale na základě zjištěného skutkového stavu, nebylo zde ani důvodu pro postup soudu podle ustanovení § 118a o.s.ř."
Pokud pak jde o výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, odvolací soud přistoupil k jeho změně dle ust. § 220 o.s.ř., třebaže závěr soudu prvního stupně o aplikaci ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., dle něhož v řízení zcela úspěšný žalovaný má právo na náhradu mu vzniklých nákladů, byl správný, a to z důvodu, že soud prvního stupně přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení v nesprávné výši. Náklady řízení, na jejichž náhradu má žalovaný dle § 137 a § 142 odst. 1 o.s.ř. právo, sestávají ze tří úkonů právní služby po 1.500 Kč dle ust. § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném v době realizace úkonu právní služby, ze tří režijních náhrad po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, zvýšené o 21% DPH (1.134 Kč), celkem tedy náhrada nákladů řízení činí 6.534 Kč.
O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a i zde úspěšnému žalovanému byla přiznána plná náhrada nákladů řízení, sestávající z odměny za jeden úkon právní služby ve výši 1.500 Kč a dále jedné režijní náhrady ve výši 300 Kč (dle ust. § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d/ a dle ust. § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), vše se zvýšením o 21% DPH (378 Kč), celkem 2.178 Kč. Platební místo náhrady nákladů řízení je určeno podle § 149 o.s.ř.
Poučení:
Dovolání proti tomuto rozhodnutí lze podat za podmínek § 237 o.s.ř. ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.******************************************************************