Strpení, stránka se načítá

ROZSUDEK
Nejvyššího soudu
ze dne 15. 8. 2012
Neplatnost právního úkonu


sp. zn./č. j.:
33 Cdo 694/2011

Související legislativa ČR:
§ 39, § 50a, § 51 zákona č. 40/1964 Sb.



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobců a)

M. B.

, a b)

J. B.

, zastoupených JUDr. Naděždou Paškovou, advokátkou se sídlem v Roudnici nad Labem, Riegrova 1100, proti žalované

H. H.

, zastoupené Mgr. Petrou Kadláčovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II, 1718/8, o 80.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 13 C 34/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2010, č.j. 25 Co 387/2010-107, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 12. 2010, č.j. 25 Co 387/2010-112, takto :

I. Dovolání se zamítá .

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení 17.028,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Naděždy Paškové, advokátky.


Odůvodnění:

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud změnil rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 24. 5. 2010, č.j. 13 C 34/2009-77, tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobcům 80.000,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud uzavřel, že rezervační smlouva z 9. 6. 2008, kterou se žalovaná zavázala nenabízet označené nemovitosti ve vlastnictví B. H. jiným zájemcům, je neplatným právním úkonem. Protože předmět, jehož se závazek rezervace týká, je nedostatečně identifikován-"nemovitost č.p. 6 v budově č.p. 6 o výměře pozemku 2664 m2, katastrální území K., vše zapsané na LV č. 41, vedených katastrálním úřadem pro Liberecký kraj, katastrální pracoviště Česká Lípa"-je smlouva neplatná pro neurčitost (§ 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "obč. zák."); ze smlouvy navíc nevyplývá, zda žalobci byli před rezervací seznámeni s faktickým a právním stavem nemovitostí. Rezervační smlouva se podle odvolacího soudu rovněž příčí dobrým mravům (§ 39 obč. zák.), neboť částku 80.000,- Kč zaplatili žalobci jen za to, že žalovaná splní své závazky ze zprostředkovatelské smlouvy uzavřené s B. H., a v případě uzavření smlouvy o budoucí kupní smlouvě nebo kupní smlouvy (mezi žalobci a B. H.) lze ze smlouvy dovodit, že rezervační poplatek propadá ve prospěch žalované, přestože za vyhledání kupce jí náleží provize ze zprostředkovatelské smlouvy uzavřené s prodávající. Závěr o neplatnosti ujednání obsaženého v čl. III bodu 3. odvolací soud postavil na tom, že smluvní pokuta zajišťuje splnění hlavního závazku, kterým je "povinnost" žalobců uzavřít smlouvu o budoucí smlouvě kupní nebo kupní smlouvu s B. H., tj. osobou, která nebyla účastnicí rezervační smlouvy. Protože hlavní závazek je vztahem mezi žalobci a třetí osobou, nemůže obstát ujednání o smluvní pokutě v okruhu jiných účastníků než těch, kterých se týká hlavní závazek; jinak řečeno, nevznikl-li takový závazek, nemohli žalobci porušit povinnost z rezervační smlouvy a účinky smluvní pokuty nenastaly.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, které-podle obsahu-opřela o dovolací důvody vyjmenované v § 241a odst. 2 písm. a/ a b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o.s.ř."). Prvnímu z nich odpovídá výtka, že rozhodnutí je překvapivé (nepředvídatelné), protože odvolací soud k němu dospěl, "aniž nastínil tok svých myšlenek a mohl tak účastníky připravit na jinou právní argumentaci." V rámci druhého dovolacího důvodu vyjádřila nesouhlas se závěry o neplatnosti rezervační smlouvy pro neurčitost co do vymezení předmětu rezervace a pro rozpor s dobrými mravy (rezervační poplatek byl v případě uzavření kupní smlouvy "platbou části kupní ceny"). Názor, podle něhož ujednání o smluvní pokutě odporuje zákonu, je podle dovolatelky rovněž mylný. Odvolací soud přehlédl, že závazkem, který byl zajištěn smluvní pokutou, byl závazek žalobců dostavit se na její výzvu a uzavřít s vlastnicí nemovitostí příslušnou smlouvu; tuto povinnost-sjednanou účastníky rezervační smlouvy-žalobci porušili. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobci se ztotožnili se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu a navrhli, aby dovolací soud dovolání zamítl.

Dovolání-přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.-není důvodné.

Z úřední povinnosti-tedy i když nebyly v dovolání uplatněny-přihlíží dovolací soud k vadám vyjmenovaným v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 (tzv. "zmatečnostem"), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. § 242 odst. 3, větu druhou, o.s.ř.). Protože existence uvedených vad ze spisu nevyplývá, zabýval se dovolací soud jen výtkou, že odvolací soud rozhodl překvapivě (nepředvídatelně).

Rozhodnutí odvolacího soudu je "překvapivé," jestliže ho nebylo možno na základě zjištěného skutkového stavu předvídat (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 15. 9. 2004, sp. zn. I. ÚS 220/2004). O překvapivé rozhodnutí jde pouze tehdy, jestliže odvolací soud založí své rozhodnutí na skutečnostech, které účastníkům nebo některému z nich nebyly známy, nebo o nichž sice věděli, ale nepovažovali je podle dosavadních výsledků řízení za rozhodné pro právní nebo skutkové posouzení věci. Překvapivé není rozhodnutí odvolacího soudu jen proto, že skutečnosti zjištěné dokazováním právně hodnotil jinak, než soud prvního stupně. Tak tomu bylo i v projednávané věci; zatímco soud prvního stupně uzavřel, že smluvní pokutu účastníci rezervační smlouvy sjednali v souladu s § 544 obč. zák. (tj. platně), odvolací soud-na základě téhož skutku-dovodil, že ujednání o smluvní pokutě je neplatné.

Zbývá posoudit důvodnost dovolací argumentace týkající se nesprávného právního posouzení věci.

Právní posouzení je ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Žalovaná se ztotožnila se závěrem, že smlouva z 9. 6. 2008 je nepojmenovaným kontraktem ve smyslu § 51 obč. zák. (skutečnou zprostředkovatelskou činnost vykonávala pro vlastníka nemovitostí). Odvolací soud nárok žalobců na zaplacení 80.000,- Kč s příslušenstvím opřel o právní závěry, podle nichž je rezervační smlouva jako celek absolutně neplatná z důvodu neurčitosti v identifikaci předmětu rezervace (§ 37 odst. 1 obč. zák.) a pro rozpor s dobrými mravy (§ 39 obč. zák.); současně uzavřel, že žalovaná nemá právo ponechat si rezervační poplatek z titulu smluvní pokuty, neboť její sjednání v rezervační smlouvě odporuje účelu zákona (§ 51 obč. zák.). Shledá-li dovolací soud jediný z uvedených závěrů správným, odpadá nutnost vyjadřovat se ke zbylým, neboť rozhodnutí o dovolání nemůže ovlivnit případný omyl odvolacího soudu v právním posouzení ostatních (právních) otázek.

Podle ustanovení § 51 obč. zák. mohou účastníci uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště upravena; smlouva však nesmí odporovat obsahu nebo účelu tohoto zákona.

Podle ustanovení § 544 odst. 1 obč. zák. sjednají-li si strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Podle ustanovení § 544 odst. 2 obč. zák. lze smluvní pokutu sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení.

V projednávané věci vyšel odvolací soud z následujícího-žalovanou nezpochybněného-skutkového stavu.

V rezervační smlouvě, kterou účastníci uzavřeli 9. 6. 2008, žalovaná deklarovala, že na základě požadavku vlastníka nemovitostí (B. H.) je pověřena obstaráním příležitosti uzavřít s žalobci smlouvu o budoucí kupní smlouvě a následně kupní smlouvu, jejímž předmětem bude převod vlastnictví "nemovitosti č.p. 6 v budově č.p. 6 o výměře pozemku 2664 m2, katastrální území K., vše zapsané na LV č. 41, vedených katastrálním úřadem pro Liberecký kraj, katastrální pracoviště Česká Lípa." Žalobci prohlásili, že mají zájem o uzavření smlouvy o budoucí kupní smlouvě (kupní smlouvy), jejímž předmětem bude převod vlastnických práv k takto označeným nemovitostem za 1.200.000,- Kč. Při podpisu smlouvy zaplatili žalobci v hotovosti rezervační poplatek 80.000,- Kč a žalovaná se zavázala, že po jeho složení nenabídne nemovitosti jinému zájemci. Jestliže vlastník nemovitostí (B. H.) nepodepíše smlouvu o budoucí kupní smlouvě nebo kupní smlouvu, zavázala se žalovaná do tří dnů vrátit rezervační poplatek žalobcům. V článku III bodu 3 smlouvy účastníci sjednali, že nepodepíší-li žalobci smlouvu o budoucí kupní smlouvě nebo kupní smlouvu s vlastnicí nemovitostí (tj. nedostaví-li se na výzvu žalované k uzavření smlouvy s Blaženou Hlaváčkovou /čl. III bod 2/), jsou povinni zaplatit žalované smluvní pokutu ve výši rezervačního poplatku (žalovaná si vyhradila právo jednostranně započítat svoji pohledávku z titulu smluvní pokuty proti pohledávce žalobců na vrácení rezervačního poplatku).

Právní závěr odvolacího soudu, podle něhož ujednání účastníků o smluvní pokutě je neplatné, neboť mezi nimi nevznikl (hlavní) závazek, jehož splnění měla smluvní pokuta zajišťovat, odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 31. 5. 2004, sp. zn. 33 Odo 330/2002, rozsudek ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. 33 Cdo 744/2006, rozsudek ze dne 10. 5. 2010, sp. zn. 33 Cdo 5391/2008, rozsudek ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 33 Cdo 110/2010).

Podmínkou platnosti ujednání o smluvní pokutě je existence hlavního závazku, který má smluvní pokuta zajišťovat. Má-li být závazek k zaplacení smluvní pokuty sjednán platně, musí z ujednání o smluvní pokutě jednoznačně vyplývat, splnění jaké konkrétní povinnosti je tímto institutem zajištěno, to znamená, při porušení které konkrétní povinnosti vzniká nárok na zaplacení smluvní pokuty, a tato zajištěná povinnost musí platně vzniknout, aby mohla být smluvní pokutou zajištěna. Nevznikla-li totiž povinnost plnit, nemůže být ani porušena a nemůže tudíž vzniknout ani nárok na zaplacení smluvní pokuty. Zavázat se k uzavření smlouvy budoucí mohou pouze účastníci smlouvy, která má být jimi v budoucnu uzavřena; jiný subjekt se sám může zavázat, že do dohodnuté doby uzavře smlouvu, pouze je-li nepřímým zástupcem účastníka budoucí smlouvy (v projednávaném případě o takovou situaci nešlo, neboť v řízení nevyšlo najevo a žalovaná ani netvrdila, že rezervační smlouvu uzavřela jako zmocněnkyně B. H.). Ujednání obsažené v čl. III bodu 2, 3 rezervační smlouvy, kterou žalobci uzavřeli s žalovanou, jež neměla být účastnicí budoucí kupní smlouvy, je absolutně neplatné (§ 39, § 51 obč. zák.); odporuje totiž účelu zákona, jímž je v případě smlouvy o uzavření budoucí smlouvy podle § 50a obč. zák. založení smluvní povinnosti (přímusu) jednoho či obou jejích účastníků. Rezervační smlouva navíc neobsahuje vynutitelný závazek žalobců uzavřít smlouvu o budoucí smlouvě kupní (kupní smlouvu) s B. H. a ze skutkových zjištění, z nichž odvolací soud vycházel, neplyne, že se žalobci ke splnění takové povinnosti ve vztahu k vlastnici nemovitostí zavázali jinak. Pokud se totiž subjekt zaváže k uzavření smlouvy (jako dvoustranného právního úkonu), lze tuto jeho povinnost vymáhat pouze žalobou na nahrazení projevu vůle (§ 161 odst. 3 o.s.ř.); taková žaloba však logicky vzato nepřichází v úvahu tam, kde má budoucí smlouvu uzavřít osoba odlišná od účastníků rezervační smlouvy. Nezbývá proto, než uzavřít, že žalobcům povinnost uzavřít smlouvu o budoucí kupní smlouvě nevznikla. Nevznikl-li platně závazek, jehož splnění má být smluvní pokutou zajištěno, je ujednání o smluvní pokutě neplatné, a nezakládá tudíž důvod k tomu, aby si žalovaná rezervační poplatek ponechala.

Protože se žalované nepodařilo argumenty snesenými v dovolání zpochybnit právní posouzení věci odvolacím soudem, Nejvyšší soud její dovolání zamítl (§ 243b odst. 2, část věty před středníkem, o.s.ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobci mají právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátkou v dovolacím řízení. Výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení § 1 odst. 1, § 2, § 3 odst. 1, 3, § 10 odst. 3, § 16 odst. 2, § 18 odst. 1, věty první, a § 19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 29. 2. 2012, tj. částkou 13.590,- Kč. Součástí nákladů jsou dále paušální částky náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 600,- Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 2.838,- Kč (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou žalobci podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
Odůvodnění:
Název
Rozsudek - Neplatnost právního úkonu
Datum vydání
15. srpna 2012
Autor
Nejvyšší soud
Zdroj
Nejvyšší soud
Spisová značka/číslo jednací
sp. zn. 33 Cdo 694/2011
Město
Brno
Soud
Rozsudek
Ročník
2012
Soud
Nejvyšší soud