Strpení, stránka se načítá

ROZSUDEK
Nejvyššího soudu
ze dne 27. 10. 2010
Zprostředkovatelská smlouva, provize


sp. zn./č. j.:
33 Cdo 3900/2008

Související legislativa ČR:
§ 35 odst. 2, § 774 zákona č. 40/1964 Sb.
§ 2445, § 2447 zákona č. 89/2012 Sb.


Právní věta:

Od ustanovení § 744 obč. zák. stanovící, že zprostředkovateli vzniká právo na odměnu až samotným uzavřením smlouvy v důsledku přičinění zprostředkovatele, se lze smluvně odchýlit a sjednat ohledně vzniku nároku na provizi odlišný režim v souvislosti s dalšími závazky, jež zprostředkovatel převzal v rámci své činnosti směřující k uzavření zprostředkovávané smlouvy, a jejichž splnění smluvní strany učinily předpokladem vzniku práva na provizi.

Dohodly-li se smluvní strany, že zprostředkovatel zajistí zájemci za odměnu prodej určité nemovitosti třetí osobě při výčtu jeho činností (tj. zabezpečit zpracování návrhu kupní smlouvy a realizaci návrhu na vklad nabývaného vlastnického práva do katastru nemovitostí) a že mu odměna (provize) náleží do určité doby ode dne jejího převodu, pak nelze než dovodit, že předpokladem vzniku práva zprostředkovatele na odměnu nebylo jen vyvíjet činnost směřující k tomu, aby zájemce měl příležitost uzavřít kupní smlouvu s třetí osobou, nýbrž to, aby za účinnosti zprostředkovatelské smlouvy kromě toho, že vyhledá zájemce o koupi, s nímž zájemce uzavře kupní smlouvu, také zabezpečil jak zpracování návrhu kupní smlouvy, tak realizaci návrhu na vklad nabývaného vlastnického práva do katastru nemovitostí podle kupní smlouvy.

Mgr. Michaela Ponížilová Kafková



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně VICTORIA CORPORATION realitní kancelář s. r. o. se sídlem Ostrava-Zábřeh, U Mostu 1160/3, zastoupené Mgr. Martinem Brudným, advokátem se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Škroupova 1114/4, proti žalovaným 1) S. M. a 2) I. M., zastoupeným Mgr. Lukášem Stočkem, advokátem se sídlem Nový Jičín, K Nemocnici 18, o zaplacení 160.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 12 C 204/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. ledna 2008, č. j. 42 Co 544/2007-108, takto:

I. Dovolání proti výroku I. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. ledna 2008, č. j. 42 Co 544/2007-108, se zamítá.

II. Dovolání proti výrokům II. a III. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. ledna 2008, č. j. 42 Co 544/2007-108, se odmítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení 23.030,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Lukáše Stočka, advokáta se sídlem Nový Jičín, K Nemocnici 18.

Odůvodnění :

Okresní soud v Novém Jičíně rozsudkem ze dne 6. srpna 2007, č. j. 12 C 204/2005-88, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku společně a nerozdílně částku 160.000,- Kč spolu se smluvní pokutou ve výši 0,1 % z částky 160.000,- Kč za každý den prodlení ode dne 1. 3. 2005 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Ostravě rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výroky II. a III.).

Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že účastníci dne 2. 10. 2003 uzavřeli smlouvu (označenou jako smlouva příkazní), v níž se žalobkyně zavázala zajistit pro žalované prodej jejich nemovitostí za minimální kupní cenu 4,000.000,- Kč a žalovaní se jí za to zavázali zaplatit sjednanou provizi ve výši 4 % ze stanovené kupní ceny do 3 pracovních dnů "ode dne převodu" (bod 15. smlouvy). V bodě 18. smlouvy se účastníci pro případ odstoupení od této smlouvy v průběhu plnění dohodli, že žalovaní zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši provize. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 2. 1. 2004. Účastníci se dne 19. 1. 2004 dohodli na prodloužení účinnosti smlouvy do 31. 5. 2004 (příloha č. 1 ke smlouvě) a dne 16. 3. 2004 konstatovali, že žalobkyně zajistila kupujícího město P. (příloha č. 2 ke smlouvě). Žalovaní a město P. uzavřeli dne 9. 4. 2004 kupní smlouvu o převodu vlastnického práva k nemovitostem žalovaných za kupní cenu 4,000.000,- Kč. Protože se účastníci kupní smlouvy dohodli, že návrh na vklad vlastnického práva k převáděným nemovitostem bude podán až po úplné úhradě kupní ceny, uzavřeli téhož dne smlouvu o zajišťovacím převodu práva, kterou byl zajištěn závazek žalovaných převést nemovitosti na kupujícího po úhradě kupní ceny. Vklad vlastnického práva na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva nebyl do katastru nemovitostí zapsán a řízení o povolení návrhu na vklad bylo dne 14. 4. 2004 přerušeno, neboť na nemovitostech vázl zápis nařízené exekuce na majetek žalovaných; exekuce byla zapsána v důsledku záměny povinných exekutorem. Od provádění exekuce prodejem nemovitostí žalovaných exekutor následně upustil. Žalovaní dne 13. 5. 2004 od kupní smlouvy uzavřené s městem P. odstoupili, neboť kupující neuhradil první splátku kupní ceny ve sjednané lhůtě. Poté, co vyhledali pomoc advokáta JUDr. R., za jeho součinnosti uzavřeli s městem P. dne 8. 12. 2004 novou kupní smlouvu o prodeji nemovitostí, na základě níž byl povolen vklad vlastnického práva k nemovitostem města P.

Z takto zjištěného skutkového stavu věci soud prvního stupně dovodil, že účastníci uzavřeli smlouvu zprostředkovatelskou ve smyslu § 774 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v rozhodném znění (dále jen "obč. zák."). Podle ujednání účastníků vznikl žalobkyni nárok na provizi jednak při splnění sjednaných podmínek a jednak při odstoupení od smlouvy v průběhu plnění (bod 18. smlouvy). Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyni vzniklo právo na provizi, protože žalovaní dosáhli toho, k čemu smlouva směřovala, a protože od smlouvy odstoupili poté, co sice katastrální úřad řízení přerušil, avšak nic nebránilo tomu, aby byl povolen vklad podle původní smlouvy po odstranění vady.

Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně pouze v tom, že účastníci uzavřeli smlouvu zprostředkovatelskou podle § 774 obč. zák.; s ostatními jeho právními závěry se neztotožnil. Především konstatoval, že žalobkyně se nedomáhala zaplacení smluvní pokuty podle bodu 18. smlouvy, nýbrž provize podle bodu 15. smlouvy. Výkladem ujednání obsaženého ve smlouvě dospěl k závěru, že závazek zaplatit žalobkyni provizi byl v bodě 15. vázán na převod nemovitostí. Žalobkyni by příslušel nárok na provizi, jestliže by splnila podmínky vyplývající z bodů 1. a 13. smlouvy, tj. zajistit prodej nemovitostí, zabezpečit vypracování kupní smlouvy a realizovat vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Jelikož žalobkyně kupní smlouvu ze dne 8. 12. 2004 nevypracovala a nezajistila ani vklad nabývaného vlastnického práva do katastru nemovitostí, sjednané podmínky smlouvy pro vznik nároku na provizi nesplnila.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a důvodnost z § 241a odst. 2 písm. b/ a odst. 3 o. s. ř. Nesouhlasí s právním závěrem odvolacího soudu, že jí nevznikl nárok na provizi, neboť byl vázán na závazek vypracovat kupní smlouvu a realizovat návrh na vklad nabývaného práva do katastru nemovitostí. Je přesvědčena, že tato povinnost ve smlouvě (bod 13.) pregnantně sjednána nebyla. Prosazuje názor, že podstata zprostředkovatelské smlouvy spočívá jen v závazku zprostředkovatele vyvíjet činnost, která má vést k uzavření smlouvy mezi zájemcem a třetí osobou; přitom zde musí existovat příčinná souvislost mezi činností zprostředkovatele a dosaženým výsledkem. Připomíná, že po uzavření smlouvy inzerovala nabídku prodeje nemovitostí a následně žalovaným vytvořila možnost uzavřít s městem P. kupní smlouvu. Má tedy za to, že podmínky pro vznik nároku na provizi splnila. Výklad pojmů "zabezpečuje" a "realizuje" odvolacím soudem považuje za striktní a poukazuje na to, že žalovaní jí neposkytovali součinnost a věc řešili sami. Pochybení odvolacího soudu spatřuje i v tom, že se zabýval chybným právním názorem soudu prvního stupně, který nárok vyhodnotil jako nárok vyplývající z bodu 18. smlouvy, ač se takového plnění nedomáhala. Odvolacímu soudu vytýká formální pochybení týkající se výroků o nákladech řízení, z nichž není zřejmé, k jakému stupni řízení se povinnost hradit náklady řízení vztahuje. Z uvedených důvodů a s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1593/2000 navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaní sdílí právní závěry odvolacího soudu. Zdůrazňují, že kupní smlouva, na jejímž základě byl povolen vklad do katastru nemovitostí, nebyla uzavřena v důsledku aktivního jednání žalobkyně, která nesplnila povinnost zabezpečit zpracování návrhu této kupní smlouvy a realizaci návrhu na vklad nabývaného práva do katastru nemovitostí podle bodu 13. smlouvy; nesplnila tudíž povinnost zajistit prodej nemovitostí vyplývající z bodu 1. smlouvy. Prodej nemovitostí byl totiž účastníky při uzavírání smlouvy o zprostředkování chápán jako stav, kdy oni obdrží kupní cenu a kupující bude zapsán jako vlastník v katastru nemovitostí. Protože v tomto smyslu nebyl prodej nemovitostí realizován přičiněním žalobkyně, nevznikl jí nárok na provizi. Tento závěr koresponduje i s odůvodněním rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1593/2000, neboť žalobkyně nebyla v závěru aktivní a na jejich výzvy k součinnosti nereagovala. Museli se proto obrátit na JUDr. R., aby dosáhli cíle, který sledovala zprostředkovatelská smlouva.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009 - dále opět jen "o. s. ř." (srovnej článek II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).

Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou při splnění podmínky jejího advokátního zastoupení (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1, 4 o. s. ř.). Dovolání proti měnícímu výroku ve věci samé je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.; Nejvyšší soud (§ 10a o. s. ř.) se proto zaměřil na posouzení otázky, zda je dovolání důvodné.

Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení dovolatelem. Z § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a / a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).

Existence zmatečností z obsahu spisu nevyplývá a žalobkyně je ani netvrdí. Námitka, že se odvolací soud zabýval chybným právním názorem soudu prvního stupně, který nárok vyhodnotil jako nárok vyplývající z bodu 18. smlouvy, ač se smluvní pokuty nedomáhala, vystihuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. Tento dovolací důvod však žalobkyně neuplatnila opodstatněně; odvolací soud postupoval v souladu s § 212 o. s. ř. a věc projednal v mezích, v nichž se odvolatelé domáhali přezkumu napadeného rozhodnutí, a poté, co převzal skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně, dospěl k odlišnému právnímu závěru.

Výhrady žalobkyně proti výkladu obsahu smlouvy ze dne 2. 10. 2003 odvolacím soudem, konkrétně proti jeho závěru, že vůlí účastníků vyjádřenou ve smlouvě bylo vázat vznik nároku na provizi na zajištění prodeje nemovitostí, vypracování návrhu kupní smlouvy a realizaci návrhu na vklad nabývaného práva do katastru nemovitostí, jsou podřaditelné jedině pod dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. (srovnej rozsudek ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000, v němž Nejvyšší soud vysvětlil, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy /jiného právního úkonu/, a to i pomocí výkladu projevů vůle ve smyslu § 35 odst. 2 obč. zák., jde o skutkové zjištění, zatímco dovozuje-li z právního úkonu konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu, jde již o aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy o právní posouzení. Obdobně rozhodl v rozsudku ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002).

Prostřednictví dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř. lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Tento dovolací důvod se nepojí s každou námitkou účastníka ke zjištěnému skutkovému stavu; pro dovolací řízení jsou významné jen ty výtky, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá podle obsahu spisu v provedeném dokazování v podstatné části oporu. Podstatnou částí se přitom rozumí takové skutečnosti, jež má odvolací soud za prokázané, a které byly významné pro rozhodnutí věci při aplikaci hmotného práva.

Ustanovení § 35 odst. 2 obč. zák. předpokládá, že o obsahu právního úkonu může vzniknout pochybnost; pro ten případ formuluje výkladová pravidla, která ukládají soudu, aby tyto pochybnosti odstranil výkladem, a to zejména gramatickým, logickým či systematickým, ale též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, přičemž podmínkou pro přihlédnutí k tvrzené vůli je to, aby nebyla v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření úkonu. Interpretace obsahu právního úkonu soudem podle § 35 odst. 2 obč. zák. však nemůže měnit či nahrazovat již učiněné projevy vůle; použití zákonných výkladových pravidel směřuje pouze k tomu, aby obsah právního úkonu vyjádřeného slovy, který učinili účastníci ve vzájemné dohodě, byl vyložen v souladu se stavem, který existoval v době jejich smluvního ujednání. Je-li obsah právního úkonu zaznamenán písemně, určitost projevu vůle je dána obsahem listiny, na níž je zaznamenán.

Stěžejní pro právní závěr, zda žalobkyně má právo na provizi (§ 774 obč. zák.), bylo zjištění, na splněním kterého jejího závazku byl ve smlouvě vznik tohoto práva vázán a zda jej žalobkyně splnila.

Smlouva uzavřená účastníky obsahuje v bodě 1. ujednání smluvních stran, podle něhož se žalobkyně zavazuje pro žalované "zajistit prodej" jejich blíže specifikovaných nemovitostí. V bodě 10. smlouvy žalovaní zmocnili žalobkyni, aby za ně jednala s třetími osobami ohledně všeho, co může napomoci k prodeji. Podle bodu 11. smlouvy se žalobkyně zavázala vyvíjet činnost směřující k tomu, aby žalovaní měli příležitost uzavřít kupní smlouvu s třetí osobou. V bodě 13. smlouvy si účastníci sjednali, že v případě, že dojde k dohodě o prodeji mezi žalovanými a třetí osobou, "zabezpečuje žalobkyně zpracování návrhu kupní smlouvy a realizaci návrhu na vklad nabývaného práva do příslušného katastru nemovitostí". V bodě 15. smlouvy se účastníci dohodli, že se žalovaní zavazují uhradit žalobkyni dohodnutou provizi ze stanovené prodejní ceny ve výši 4 % včetně DPH nejpozději do tří pracovních dnů ode dne "převodu" (viz bod 1 smlouvy).

Ujednání účastníků smlouvy uzavřené dne 2. 10. 2003 o tom, za splnění jakých předpokladů náleží žalobkyni provize, není - pokud jde o význam jednotlivých použitých pojmů - zcela jednoznačné. Lze souhlasit s odvolacím soudem, že dohodly-li se smluvní strany, že žalobkyně zajistí žalovaným za odměnu prodej zde specifikovaných nemovitostí třetí osobě při výčtu jejích činností (tj. zabezpečit zpracování návrhu kupní smlouvy a realizaci návrhu na vklad nabývaného vlastnického práva do katastru nemovitost) a že jí odměna (provize) náleží do tří dnů ode dne jejich převodu, pak nelze než výkladem z hlediska vzájemné návaznosti použitých pojmů a jejich řazení ve struktuře celé smlouvy dovodit, že předpokladem vzniku práva žalobkyně na odměnu nebylo jen vyvíjet činnost směřující k tomu, aby žalovaní měli příležitost uzavřít kupní smlouvu s třetí osobou (bod 11. smlouvy), nýbrž to, aby za účinnosti zprostředkovatelské smlouvy (tj. do 31. 5. 2004) kromě toho, že vyhledá zájemce o koupi, s nímž žalovaní uzavřou kupní smlouvu, také zabezpečila jak zpracování návrhu kupní smlouvy, tak realizaci návrhu na vklad nabývaného vlastnického práva do katastru nemovitostí podle této kupní smlouvy (body 10. a 13. smlouvy). Jinými slovy gramatickým, systematickým a teleologickým výkladem ujednání zachyceného ve smlouvě lze dospět k jedinému závěru, že smluvní strany v ní projevily shodnou vůli, podle níž žalobkyni vznikne nárok na provizi, jestliže jejím přičiněním (v důsledku jejího aktivního konání specifikovaného v bodě 13. smlouvy) žalovaní nejenže uzavřou kupní smlouvu s jí vyhledanou třetí osobou, ale na základě této kupní smlouvy bude též vloženo nabývané vlastnické právo do katastru nemovitostí. Kdyby tomu tak nebylo, postrádalo by logiku ujednání v bodě 15. smlouvy (navazující na jeho bod 13.), podle něhož závazek žalovaných zaplatit žalobkyni provizi je spojován s převodem (vlastnického práva). Pojmy použité v jazykovém vyjádření obsahu zprostředkovatelské smlouvy jsou natolik zřetelné, že z nich nelze ani s přihlédnutím k tvrzené vůli žalobkyně usuzovat na záměr stran učinit předpokladem vzniku práva na provizi toliko zprostředkování příležitosti k uzavření kupní smlouvy s třetí osobou. Jak bylo zjištěno, žalobkyně sice vyhledala kupujícího, se kterým žalovaní uzavřeli dne 9. 4. 2004 kupní smlouvu, jejíž návrh žalobkyně vypracovala, ovšem podání návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí ve lhůtě do 31. 5. 2004 již nezajistila a vlastnické právo kupujícího nebylo podle této smlouvy vloženo. Předmětné nemovitosti žalovaní prodali, resp. vlastnické právo na téhož kupujícího bylo převedeno až podle další kupní smlouvy uzavřené s delším časovým odstupem (dne 8. 12. 2004) za součinnosti advokáta JUDr. R., kterého k tomu zmocnili. Závěr odvolacího soudu, že žalobkyně nesplnila podmínky, na něž byl vázán vznik práva na provizi, je proto správný. Z uvedeného vyplývá, že žalobkyně dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. neuplatnila opodstatněně.

V rámci dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, žalobkyně polemizuje s právním závěrem odvolacího soudu, že jí nevznikl nárok na provizi, argumentací, že jejím přičiněním byla uzavřena kupní smlouva. Není srozuměna s jeho právním názorem, že ve zprostředkovatelské smlouvě lze vázat vznik nároku na provizi na závazek vypracovat kupní smlouvu a zajistit vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí.

Právní posouzení je nesprávné, jestliže soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Smlouva je jednou ze základních právních skutečností vedoucích ke vzniku občanskoprávních vztahů. Obecně se uplatňující princip privátní autonomie v občanskoprávních vztazích (§ 2 odst. 3 obč. zák.), zvláště princip smluvní autonomie, znamená, že je ponecháno zásadně na uvážení a rozhodnutí samotných subjektů, zda vůbec a s kým smlouvu uzavřou, jaký bude její obsah, jaká bude její forma a též jaký typ smlouvy pro konkrétní případ občanskoprávního styku zvolí (srovnej nález Ústavního soudu ČR ze dne 3. 1. 2000, sp. zn. IV. ÚS 387/99, publikovaný pod č. 1 ve svazku č. 17 Sb. n. u. US).

Podle § 774 obč. zák. se zprostředkovatelskou smlouvou zprostředkovatel zavazuje obstarat zájemci za odměnu uzavření smlouvy a zájemce se zavazuje zprostředkovateli poskytnout odměnu tehdy, byl-li výsledek dosažen přičiněním zprostředkovatele.

Podstata zprostředkovatelské smlouvy podle § 774 obč. zák. spočívá v závazku zprostředkovatele za odměnu vyvíjet aktivně činnost, jíž vytvoří zájemci příležitost uzavřít určitou smlouvu se třetí osobou, a v závazku zájemce poskytnout zprostředkovateli odměnu, dojde-li přičiněním zprostředkovatele k uzavření smlouvy. Činnost zprostředkovatele lze charakterizovat tak, že vyhledá osoby se zájmem o uzavření smlouvy, že seznámí zájemce s třetí osobou a umožní jim vyjednávat o smlouvě. Není-li jiné dohody ve zprostředkovatelské smlouvě, není zprostředkovatel povinen se těchto kontraktačních jednání účastnit. Není oprávněn za zájemce jednat nebo cokoli přijímat, pokud mu k tomu zájemce neudělil plnou moc (§ 777 obč. zák.). Zprostředkovateli zásadně vzniká právo na odměnu v dohodnuté výši (§ 775 obč. zák.) při kumulativním splnění dvou podmínek, a to, že zájemce uzavřel s třetí osobou zprostředkovávanou smlouvu a že tuto smlouvu strany uzavřely přičiněním zprostředkovatele. Není-li tedy odchylného smluvního ujednání, vzniká zprostředkovateli právo na odměnu až samotným uzavřením smlouvy. Zprostředkovateli proto nenáleží odměna za zprostředkování, jestliže k uzavření smlouvy nedošlo, přestože k tomu vytvořil podmínky. Zprostředkovatel nemá právo na odměnu ani tehdy, byla-li sice smlouva uzavřena, avšak zprostředkovatel se o to svou aktivní činností nezasloužil. Tak tomu je i v případě, kdy zájemce a třetí osoba uzavřou zprostředkovatelskou smlouvu až po dlouhé době a za jiných skutkových okolností (srovnej Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník II. § 460 - 880 Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 2284 a n.). Nejvyšší soud v žalobkyní zmiňovaném rozsudku ze dne 7. 11. 2000, sp. zn. 30 Cdo 1593/2000, dovodil, že existence příčinné souvislosti mezi jednáním zprostředkovatele a uzavřením zprostředkovávané smlouvy předpokládá, že nebýt snahy a úsilí zprostředkovatele, směřující k zajištění příležitosti pro zájemce uzavřít smlouvu s třetí osobou, by k tomuto výsledku nedošlo. V rámci smluvní autonomie není vyloučeno, aby si účastníci smlouvy sjednali ohledně vzniku nároku na provizi odlišný režim v souvislosti s dalšími závazky, jež zprostředkovatel převzal v rámci své činnosti směřující k uzavření zprostředkovávané smlouvy, a jejichž splnění smluvní strany učinily předpokladem vzniku práva na provizi. Tak tomu bylo i v posuzovaném případě, kdy závazek žalobkyně nespočíval pouze ve vyhledání zájemce o koupi, ale též v aktivním konání při uzavírání kupní smlouvy a při nabývání vlastnického práva kupujícím vkladem do katastru nemovitostí.

Jestliže žalovaní bez aktivní účasti a působení žalobkyně převedli vlastnické právo k nemovitostem na základě kupní smlouvy, kterou uzavřeli šest měsíců poté, co uplynula doba, na kterou byla zprostředkovatelská smlouva uzavřena, a co závazek z této smlouvy zanikl uplynutím doby (§ 578 obč. zák.), je správný právní závěr odvolacího soudu, že žalobkyni nárok na provizi podle bodu 15. smlouvy nevznikl, neboť k převodu vlastnického práva kupní smlouvou ze dne 8. 12. 2004 došlo bez jejího ve smlouvě specifikovaného přičinění.

Protože ani dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. nebyl uplatněn opodstatněně, dovolací soud dovolání směřující proti výroku napadeného rozsudku ve věci samé zamítl (§ 243b odst. 2 věty před středníkem o. s. ř.).

Dovolání žalobkyně směřující proti nákladovým výrokům rozsudku odvolacího soudu není přípustné (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod R 4/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolací soud je proto v tomto rozsahu odmítl (§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c/ o. s. ř.).

O nákladech dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyni, jejíž dovolání bylo zamítnuto, uložil povinnost zaplatit žalovaným náklady dovolacího řízení, jež jim vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 22.430,- Kč (§ 3 odst. 1 bod 4., § 10 odst. 3, § 16 odst. 2, § 18 odst. 1 a § 19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 600,- Kč (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění). Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z § 149 odst. 1 a § 160 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
Název
Rozsudek - Zprostředkovatelská smlouva, provize
Datum vydání
27. října 2010
Autor
Nejvyšší soud
Zdroj
Nejvyšší soud
Spisová značka/číslo jednací
sp. zn. 33 Cdo 3900/2008
Město
Brno
Soud
Rozsudek
Právní věty
Od ustanovení § 744 obč. zák. stanovící, že zprostředkovateli vzniká právo na odměnu až samotným uzavřením smlouvy v důsledku přičinění zprostředkovatele, se lze smluvně odchýlit a sjednat ohledně vzniku nároku na provizi odlišný režim v souvislosti s dalšími závazky, jež zprostředkovatel převzal v rámci své činnosti směřující k uzavření zprostředkovávané smlouvy, a jejichž splnění smluvní strany učinily předpokladem vzniku práva na provizi. Dohodly-li se smluvní strany, že zprostředkovatel zajistí zájemci za odměnu prodej určité nemovitosti třetí osobě při výčtu jeho činností (tj. zabezpečit zpracování návrhu kupní smlouvy a realizaci návrhu na vklad nabývaného vlastnického práva do katastru nemovitostí) a že mu odměna (provize) náleží do určité doby ode dne jejího převodu, pak nelze než dovodit, že předpokladem vzniku práva zprostředkovatele na odměnu nebylo jen vyvíjet činnost směřující k tomu, aby zájemce měl příležitost uzavřít kupní smlouvu s třetí osobou, nýbrž to, aby za účinnosti zprostředkovatelské smlouvy kromě toho, že vyhledá zájemce o koupi, s nímž zájemce uzavře kupní smlouvu, také zabezpečil jak zpracování návrhu kupní smlouvy, tak realizaci návrhu na vklad nabývaného vlastnického práva do katastru nemovitostí podle kupní smlouvy. Mgr. Michaela Ponížilová Kafková
Ročník
2010
Soud
Nejvyšší soud